Nabídka široké škály barevných odstínů při udržení vysokých standardů a stálosti představuje pro výrobce tónovacích past velkou výzvu.

Při výběru past používaných při tónování fasádní barvy byste měli zvážit rozdíl mezi organickými a anorganickými pigmenty. Hlavní rozdíl spočívá v kryvosti, jasnosti odstínu a stabilitě vůči vlivům počasí a působení UV záření. Vzhledem ke své struktuře nabízejí anorganické pigmenty výrazně lepší stálost vůči vlivům počasí a UV záření, což u fasádních barev představuje skvělou výhodu.

Anorganické pigmenty mohou být přírodní nebo syntetické a obvykle se dělí na kovové oxidy, kovové soli a komplexní anorganické pigmenty. Vzhledem ke svému složení bývají anorganické pigmenty netransparentní a více nerozpustné než ty organické. Jejich největší výhodou je jejich odolnost vůči blednutí, což je u fasádních barev obzvláště důležité.

Organické pigmenty jsou chemické hydrokarbony, jejichž dvojité vazby umožňují vznik fotochemických reakcí, což způsobuje nechtěné změny na odstínu.

Blednutí je vlastně proces, kdy ultrafialové paprsky mění chemické složení pigmentu na sloučeninu s jen několika nebo žádnými barevnými vlastnostmi. Výsledek nevzniká kvůli nedostatku koncentrace pigmentu, ale nelineárnímu chemickému procesu, kdy se chromofóry, které pigmentu dodávají jeho barvu, rozkládají a mění tak svůj původní odstín.

Kvůli jejich chemickým a fyzickým vlastnostem jsou organické pigmenty velmi citlivé vůči vlivům počasí, což způsobuje blednutí. Ztráta barevného odstínu také znamená ztrátu vlastností barevného filmu. To by mělo být bráno v potaz při vývoji tónovacích past fasádních barev, kde by měly být použity anorganické pigmenty, které jsou odolné vůči vlivům počasí.

Výběr pigmentů v tónovacích pastách by byl daleko jednodušší, kdyby pro fasádní barvy byly použity pouze zemité tóny vyrobené z anorganických pigmentů. Dnešní spotřebitelé jsou však náročnější a upřednostňují i živější/jasnější odstíny, jejichž příprava vyžadovala použití organických pigmentů. Avšak poslední vývoj anorganických pigmentů nově umožňuje vybírat i živější/jasnější odstíny a nejen ty zemité.

Fasádní barvy tvoří porézní film, kterým mohou prostupovat plynné látky obsažené ve vzduchu. V kombinaci s UV zářením to vede k podmínkám, které mohou pigmenty poškodit.

Laboratorní testy mohou jasně určit chemickou odolnost pigmentu, avšak vyhodnocování odolnosti vůči faktorům okolního prostředí je daleko náročnější.

Jediný způsob, jak přesně určit stálost pigmentu, je připravit vybraný odstín, aplikovat ho na povrch a vystavit ho očekávaným podmínkám v období záruky. Tento typ testů však bohužel je časově náročný a nákladný, a výsledky se navíc mohou podstatně lišit v závislosti na místě zkoušky.

Stálobarevnost na světle je u pigmentů stanovena normou ISO 105 B02. Pigmenty jsou podle stálobarevnosti na světle klasifikovány na základě Modré stupnice, od 1 do 8, kdy 8 je nejtrvalejší. Odolnost pigmentů vůči vlivům počasí je stanovena normou ISO 105 A02, která pigmenty klasifikuje na Šedé stupnici, od 1 do 5, kdy 5 nepodléhá vůbec žádné změně barvy.

V recepturách fasádních barev a omítek Helios jsou v tónovacích pastách v míchacím systému HGMIX používány pouze anorganické pigmenty s nejvyšší odolností vůči světlu a vlivům počasí.

Samozřejmě je kromě výběru barevného odstínu na bázi anorganických pigmentů důležité zvolit i kvalitní fasádní barvu nebo omítku, jejíž složení, zejména co se týče typu a množství pojiva, výrazně ovlivňuje odolnost fasády vůči UV záření a vlivům počasí. Důležitou předností vysoce kvalitních fasádních barev nebo omítek je nízká absorpce vody, která zabraňuje mechanickému poškození a prodlužuje jejich životnost. Fasádní barvy a omítky SPEKTRA se pyšní minimální absorpcí vody; fasádní barva SPEKTRA Top Dry v tomto segmentu vyniká díky své výborné odolnosti vůči UV záření a vlivům počasí.